Můj milý deníčku,
bože, kam jsem to zase vlezla. Kdo měl vědět, že když se řekne cesta Jeepem do údolí, čeká vás takové rodeo. Ale od začátku! PLAY:)
A taky že jsme jeli! A pěkně z kopce jsme jeli!
A to jsem si po absolvování Maroka na motorce (mimochodem, už jste četli můj deník z Maroka 2018? Najdete ho níže) myslela, že mě něco jako dopravní situace v Asii jen tak nerozhází.
Ta koza mi dodneška nedá spát (ta zvracející paní taky, ale tu jsem vytěsnila:)
Já vím, že teď už to má chudinka dávno za sebou (pořád mluvím o koze), ale tehdy jsem vážně přemýšlela nad tím, jak ji z toho auta sundat a kdybych v tu dobu měla u sebe alespoň nějaké peníze (já už neměla ani záložní dolary, ty jsme vyměnili dva dny dozadu za přespání a večeři), tak jdu a tu kozu si prostě odkoupím a vypustím někde do přírody.
Jediné co mě uklidnilo, bylo to, že o pár hodin později na předměstí Kathmandu nás ta koza - ŽIVÁ - předjela!
No a bylo to. V naprosto šíleném stavu jsme po x hodinách vylezli z auta uprostřed nepálské metropole a řešili, co dál. Čekal nás přejezd do Indie...
A jen tak mezi námi, jste první, kdo vidí tuhle fotku. Takhle jsme vypadali po deseti dnech v himalájské divočině.
Sprcha - jednou!
Česání? - na začátku o to byl jednou pokus a pak jsem nasadila kulicha. a pod něj čelenku z yaka!
Tak snad jen ty zuby to přežily:)
Co na to můj Facebook?
První část výletu za námi...za 5 dní jsme nachodili 120km, vystoupali 840 pater, zažili horskou nemoc, jeden opar ze zimy, vypili dvě piva a hektolitry masala čaje.
Potkali jsme stovky mul a jaků a jeli na traktoru!!!
Himaláje považujeme za splněny a přesouváme se dál...snad;)
Comentarios