Článek je deníkem z Instagramu, kde najdete víc fotek a videí. Můj profil @wildduck12.
Three passes trek, 2. den, Monjo - Namche Bazar
2.850 - 3.400 m, 8.8 km
Cesta do Namche je lemovaná schodama, prachem a schodama. Na řadu přišly první mozoly, další razítka, povolenky a nohy obalený prachem. Když jsme tuhle cestu šli před dvěma roky, zvládli jsme Lukla - Namche za jeden den. Výsledkem bylo, že jsme s Vincentem dostali brutální výškovou nemoc, kterou se nám nepodařilo za další dva dny rozehnat a museli jsme to otočit a jít dolů. Tady platí, že míň je víc. Novým poznatkem je, že problémem nejsou kilometry ani fyzická únaava, že by to člověk neušel, ale dýchání psychická únava a čas. Toho máme naštěstí tentokrát dost a tak není kam spěchat. Kilometrově by to člověk celé ušel za pár dní. Namche bez turistů vypadá jako městečko z pohádky a hrozně se těším, co bude dál nahoře. Vysoký Himalaje mají neskutečnou energii, kterou jsem zatím jinde nezažil.
Three passes trek, 3. den - aklimatizace okolo Namche.
3.400 - 3.800 m, 4.7 km
Dneska je první z několika aklimatizačních dní, takže zůstáváme v Namche. Zatímco Evička to dává s přehledem šerpy ve druhym základním táboře Everestu a chce jít na panáka do místním baru, já mám návaly jak ženská v přechodu. Všechno špatně, všechno do hlavy. Máte žízeň? Následuje třeštění hlavy. Moc rychle vyjdete schody, přejíte se, nebo nenajíte, všechno najede do hlavy, kde se to snaží vytlačit ven. Pomáhá zabalit se do spacáku do tmy a za hodinu je líp. Než se zase rozhodnete udělat něco dalšího, třeba vstát. Ibalginy nechávám na horší časy, léky na vysokohorskou nemoc na ty nejhorší. Takhle se to opakuje až do večera, tak si beru ibáč a za chvíli přijde úleva.
Výhodou toho, že jsme tu sami je, že místní šerpové mají volno a rádi s námi pokecají. Dozvídáme se samý užitečný rady, na který by člověk jen těžko přišel sám, nebo aspoň turista (čti amatér) jako my. Kde se rozhodně zastavit, kam nechodit, komu zavolat a co zjistit. Jejich doporučení nestoupat víc než 300 - 400 výškových m denně si beru k srdci.
Na procházce Namche - Khunde - Khumjung - Everest point -Namche se jde dobře, netáhneme na zádech krosnu, jenom se zatáhlo a začíná sněžit, tak nejsou zase (stejně jako před dvěma roky) vidět žádný velehory v pozadí. Večer plánujeme další dny treku a když půjde dobře stoupání a pani v přechodu necháme tady v Namche, první přechod sedla Kongmala pass můžeme zvládnout za čtyři dny a Everest Base Camp spolu s Khala Patar výstupem za 6-7 dní. Plány hezký, uvidíme.
Three passes trek, 4. den - přesun Namche - Pangboche
3.400 - 3.900 m, 17 km
Dneska opouštíme Namche a pokračujeme směr Everest Base Camp s přechodem prvního sedla Kongmala. Namche je cíl turistů, kteří chtějí zažít atmosféru velehor Himalají (jako my před dvěma roky) a nemají tolik času. Do Base campu potkáváme skupinky všech možných lidí, co si to chtějí vyzkoušet aspoň takhle amatérsky a dostat se co nejblíž Everestu a atmosféře v základním táboře. Dcera jako dárek za státnice, od manžela k výročí, hec kámošů co si řekli, že to zvládnou, nebo (z)bohat(l)ý lidi, kteří to dělají, aby ukázali (nejenom oblečením co mají na sobě, počtem šerpů, co jim všechno nesou), že to taky zvládnou. My jsme si vybrali trek třech sedel, to je to nejdelší, co tu můžeme takhle amatérsky absolvovat. Když se o tom bavíme se šerpama - co šerpa, to názor, vidím na nich, že je jsou rádi, že jde někdo dál než "jen" klasickou dálnici Lukla-Namche-Everest Base Camp a zpět.
Cesta do Pangboche vede mega klesáním a stoupáním, aby člověk zase zklesal to , co dvě hodiny šel nahoru. Pozdě odpoledne zakončujeme v cíli se 17 km a 161 vystoupanými patry. Spíme na hranici 4.000 metrů, za oknem Amadablan vrchol na vzdálenost Václaváku.
Zbývá čas na sociální život v lodgi, kde se potkáváme s američankou z letadla a řeší se tradiční témata - jaká je tu v lodgi zima (nepálci totiž netopí, je už jaro), jak moc jste dneska otekli od větru, mrazu nebo slunce, co vás bolí víc než včera, covid jinde ve světě a čistota záchodů.
Comments