Pozdě, ale přece!

Jsme ostudy, jsme ostudy…a klidně ještě jednou JSME OSTUDY!

Ale cestou jsme zjistili, že je asi hezčí jen jet, sledovat, pak to někde zapíchnout a jít mezi lidi. Nebo spát. Moc se nám po celodenním přejezdu nechce zasednout za počítač a sepisovat zážitky z cest.

To na vysvětlení, proč jsme od Turecka nenapsali ani čárku.

Ale teď se to pokusím trochu napravit a shrnout, kudy jsme se dostali na Rhodos, kde teď sedím v kuchyni s kafíčkem a píšu tenhle článek.

(Pomalu to bude čtvrt roku, co jsme opustili Česko, takže to ohlížení bude těžší, ale zkusím to vzít podle našich zastávek a samozřejmě nejsilnějších zážitků:)

TURECKO

Poslední článek, který jsme sem nasdíleli byl z Pamukkale. Takže do té doby všechno víte.

Pokračovali jsme dál středem země - cíl Goreme a skalní útvary Kappadokie.

Cestou jsme se zastavili na solném jezeře Tuz Gölü. Slíbili mi plameňáka, ten tam nebyl, ale rozhodně stojí za zastavení. A za nafocení:)

(Turecko je obrovská země, naše vytipované cíle nejdou ujet za jeden den, takže jsme museli na noc stavět ve městech, která prakticky vypadala jako přes kopírák - uprostřed města velká mešita, kousek od ní levný hotel, který už z venku smrděl po cigaretách a spousta kiosků s kebabem a pidou).

Po zážitku z trochu plastového Pamukkale jsme byli skeptičtí, co nás čeká v Goreme, ale už jen sjezd serpentinou do centra městečka nás okouzlil. Je to vlastně takový Šmoulov, ale dohněda. Ubytovali jsme se tradičně v nejlevnějším ubytování v okolí, o to milejší bylo překvapení, že to bylo opravdu ve skále v domě, který chrání UNESCO. Uvnitř stálá teplota 18st, venku už i 35. Majitelka byla trošku mimoňka, do baráku se jí stahovaly kočky a zrovna ve chvíli, kdy jsme přijeli jí kočka do postele přinesla tři novorozená koťata.

Nakonec jsme v Goreme zůstali tři noci, prošli i projeli všechny zajímavosti okolí a vyrelaxovaní vyrazili dál.

(Pokud nemáte moc silnou klaustrofobii, navštivte podzemní město v Derinkuyu - to stojí za to:)

Tentokrát směr Kars a poslední PCR testy před vstupem do Gruzie.

Cestou jsme dostali tip na Orlí hlavy (Mount Namrut), na obrázcích to vypadalo skvěle - byl to cestou, proč to nezkusit.

Takhle ANO, ale podruhé už bych tam nemusela:)

Štěpán vám řekne ale úplně něco jiného. Celou dobu si do Intercomu liboval, jak je to zatím nejhezčí cesta, zastavoval v těch nejšílenějších zatáčkách, kde se kvůli prudkému kopci motorka div nestavěla na zadní kolo a my (rozumějte já), co nedosáhneme na zem, viseli na brzdách a doufali, že se do takového kopce s takovým nákladem rozjedeme.

Vršek kopce stojí za to, ale zaútočí na vás hejna kobylek a taky zjištění, že horu nepřejedete, ale musíte se vrátit a poměrně velký úsek cesty absolvovat znovu.

A teď malé doporučení - tankujte, kde to jde.

Právě pod Nemrutem nastala situace, kdy jsem k benzínce dojížděla na poslední čárku a ejhle, v jejich nádržích ani kapka. Čekalo se na cisternu. Další benzínka kdo ví kde a také kdo ví, jestli zásobená. Dobře to dopadlo a teď už aspoň vím, že na rezervu dojedu ještě 32, 7 km:)

Za zmínku určitě stojí i PCR testy v Karsu.

(Tohle město jsme zvolili proto, že bylo na seznamu registrovaných laboratoří a bylo blízko hranic, jinak za návštěvu úplně nestojí. Pokud tedy nechcete “OPRAVDICKÉ” NIKE boty za 150,-).

Ještě před ubytováním jsme zajeli do Kafkas Üniversitesi, abychom testy měly co nejrychleji za sebou a už jen čekali na výsledek.

Představte si hodně rozpadlé hangáry na poli - tak přesně tak to tam vypadalo. Na parkovišti spali obrovští toulaví psi, my se konečně po několika otočkách dostali před budovu, kde testy provádějí. A začala sranda.

Nikdo neuměl ani slovo anglicky. Vy si tam můžete chodit prakticky kde chcete - vedle vás vyšetřují nové pacienty

(na pohled na dost oteklou fialovou nohu paní v pyžamu jen tak nezapomenu),

internet nefunguje, takže překladač nepřipadá v úvahu. Prostě Turecko:)

Ale dopadlo to dobře a po 35 minutách jsme vyšťouraní v puse i nose odjeli směr hotel, kde jsme čekali do druhého dne, kdy jsme si museli osobně zajet pro výsledky, bo něco jako maily tady opravdu nefunguje.

Mimochodem díky pasům, které jsme tam ukazovali nám přibylo pár followerů na Instagramu, nejspíš z řad doktorů a laborantů, tady se GDPR neřeší:)

Kafe došlo, ale v mrazáku je zmrzlina…hm, dobře, já tu Gruzii ještě dopíšu:)

Tak mi dejte chvilku, sledujte náš web, brzy se tu objeví další článek…slibuju!